„`Vernichtung durch Arbeit` has failed. We are still here“ schrieb Jana Zimmer am 9. September 2007 auf einen Zettel, den sie unter eine Gedenktafel für die Zwangsarbeiterinnen der „Freia GmbH“ am heutigen Landratsamt in Freiberg legte. Ihre Mutter war eine der 1.000 Häftlingsfrauen, die im Spätsommer und Herbst 1944 aus Auschwitz nach Freiberg verschleppt wurden, um hier Hitlers „Wunderwaffen“ für den „Endsieg“ zu bauen.
Vielen ist bis heute nicht bewusst, dass das eher kleine sächsische Freiberg in den letzten Kriegsmonaten noch zu einem der herausragenden Standorte nationalsozialistischer Weltherrschaftspläne und der „Endlösung der Judenfrage“ wurde.
Hier sollten in einem neuerrichteten Betriebsteil der ARADO Flugzeugwerke Bauteile des zu dieser Zeit modernsten Jagdbombers der Welt, der strahlgetriebenen Ar 234 B, montiert werden. Die Nazis hofften, mit dieser „Wunderwaffe“ den längst verlorenen Krieg noch in letzter Minute wenden zu können.
Die Arbeitskräfte dafür sollte die „Freia GmbH“ sichern. Das dem ARADO Rüstungswerk zugeordnete KZ Freiberg, eines der größten Außenlager des KZ Flossenbürg, brachte die geplante „Endlösung der Judenfrage“ von Auschwitz nach Freiberg. Denn die nach Freiberg verschleppten Jüdinnen waren zum Tode bestimmt. Hier gab es zwar keine Gaskammern. Das KZ Freiberg war ein Zwangsarbeitslager, kein Vernichtungsort. Das Ziel gegenüber den hier unmenschlich ausgebeuteten Mädchen und Frauen aber blieb: „Vernichtung durch Arbeit“.
„We are still here“ benennt das Scheitern des Nationalsozialismus, des „Endsiegs“ und des antisemitischen, rassistischen Irrsinns der „Endlösung“.
„We are still here“ erinnert 70 Jahre nach Kriegsende und Befreiung zornig und trotzig daran, dass die jüdischen Zwangsarbeiterinnen von Freiberg nicht aus der Erinnerung der Stadt Freiberg zu tilgen sind, so sehr es hier auch jahrzehntelang versucht worden ist.
„We are still here“ appelliert an uns alle, nicht zu vergessen.
„We are still here“ ist die Mahnung an uns Heutige, immer und überall für die Würde und Freiheit jedes einzelnen Menschen – unabhängig von dessen Herkunft, Hautfarbe und Bekenntnis – einzutreten.
„We are still here“ ist das Motto des Kunst- und Begegnungsprojekts, das aus Anlass des 70. Jahrestages von Kriegsende und Befreiung vom 11. April bis zum 17. Mai 2015 in der Freiberger Nikolaikirche und im Mittelsächsischen Theater Freiberg stattfindet.
Drei Künstlerinnen aus drei Ländern und aus drei Generationen stellen eine Auswahl ihrer Werke vor, in denen sie die Shoah und ihre Nachwirkungen, aber auch ihr Bekenntnis zu Menschenwürde und Toleranz in unserer Gegenwart verarbeiten.
Alle drei sind biografisch oder in ihrer künstlerischen Arbeit mit der jüngeren Geschichte Freibergs als Ort von Judenverfolgung und Zwangsarbeit verbunden: Helga Hošková-Weissová, die als 14jährige eine der jüngsten Zwangsarbeiterinnen der „Freia GmbH“ war, Jana Zimmer, deren Mutter dieses Lager überlebte, und Stefanie Busch, die als junge Dresdner Künstlerin im Jahr 2013 zusammen mit Freiberger Schülerinne und Schülern eine Gedenkwand an die Leiden jener Mädchen und Frauen am Ort des KZ Freiberg, dem heutigen Berufsschulzentrum „Julius Weisbach“ am Schachtweg, schuf.
Im Mittelsächsischen Theater Freiberg stellen wir Kinderzeichnungen aus, die als „Zeitzeugenschaft“ der nationalsozialistischen Verfolgung Einblicke in die Realität verfolgter jüdischer Mädchen geben: den Zyklus „Zeichne, was Du siehst” mit Kinderzeichnungen der 12jährigen Helga Weiss aus dem Ghetto Theresienstadt und die Theresienstädter Kinderzeichnungen von Marketa Zimmerová, der in Auschwitz ermordeten Halbschwester von Jana Zimmer.
Dr. Michael Düsing
Leiter der Geschichtswerkstatt der Eckert-Schulen
in Freiberg
Katalog zur Ausstellung hier: Katalog "We are still here"
Beitrag zur Ausstellung beim mdr
„´Zničení prací´ se nezdařilo. Ještě jsme tady“ napsala Jana Zimmer 9. září 2007 na lístek, který položila pod pamětní desku na budově dnešního Zemského úřadu ve Freibergu. Deska upomíná tisícovku vězenkyň nuceně nasazených v továrně Freia. Jednou z žen, které v pozdním létě a na podzim 1944 přišly do Freibergu z Osvětimi, byla i její matka. Ženy zde měly pracovat na výrobě Hitlerovy „zázračné zbraně“, o níž naciste věřili, že přivede nacistické Německo ke „konečnému vítězství“.
Dodnes mnohé z bývalých vězenkyň nevědí, že malé saské městečko Freiberg se na konci války stalo jedním z nejdůležitějších míst v nacistických plánech na ovládnutí světa a na vyřešení „židovské otázky“.
V nově zřízené pobočce postupimské továrny na letadla ARADO Flugzeugwerke měly montovat součástky pro tehdy nejmodernější stíhací bombardéry na světě AR 234 B. Nacisté doufali, že se jim s touto „zázračnou zbraní“ podaří v poslední chvíli odvrátit nekompromisně se blížící válečnou porážku.
Pracovní síly měla dodat továrna Freia. KT Freiberg, jeden z největších pobočných táborů KT Flossenbürg, který byl zbrojnímu koncernu ARADO přidělen, přivedl plánované „konečné řešení židovské otázky“ do Freibergu. Židovské ženy, které v táboře pracovaly, neměly přežít. Nebyly zde sice žádné plynové komory, jednalo se o pracovní tábor, ne vyhlazovací, přesto však byl cíl s uvězněnými dívkami a ženami jasný: „likvidace prací“.
„We are still here“ pojmenovává porážku nacismu, jeho touhy po „konečném vítězství“ a šíleného antisemitského a rasistického „konečného řešení“.
„We are still here“ připomíná 70. výročí konce války a osvobození mimo jiné tím, že vězněné židovské ženy
nemizí z paměti města Freiberg, i když pokusy o to trvaly dlouhá desetiletí do roku 1989.
„We are still here“ apeluje na nás všechny, abychom nezapomněli.
„We are still here“ nám všem připomíná, jak je důležité se pořád, všude a znova zasazovat o důstojnost a svobodu každého jednotlivého člověka – nezávisle na jeho původu, barvě pleti nebo vyznání.
„We are still here“ je motto uměleckého a setkávacího projektu, který se při příležitosti 70. výročí konce války a osvobození koná od 11. dubna do 17. května 2015 v kostele sv. Mikuláše a ve Středosaském divadle ve Freibergu.
Tři umělkyně ze tří zemí a tří generací představují výběr ze svého díla, ve kterém zpracovávají Holocaust a jeho důsledky, ale také své vyznání úcty k lidské důstojnosti a toleranci v naší přítomnosti.
Všechny tři jsou biograficky nebo skrze své dílo silně provázány s Freibergem, místem pronásledování Židů a nucených prací: Helga Hošková-Weissová prošla coby čtrnáctiletá dívka jako jedna z nejmladších vězeňkyň táborem Freia GmbH. Další z vězenkyň byla i matka Jany Zimmer. Mladá drážďanská umělkyně Stafanie Busch vytvořila v roce 2013 ve spolupráci s žákyněmi a žáky freiberské školy Julia Wiesbacha pamětní tabuli, která připomíná utrpení žen a dívek v bývalém KT Freiberg.
Ve Středosaském divadle ve Freibergu představujeme dětské kresby, které nám drobnými scénami dokládají pronásledování v každodenním životě židovských dívek: cyklus „Maluj, co vidíš“, obsahující kresby dvanáctileté Helgy Weissové, a terezínské kresby Markéty Zimmerové, v Osvětimi zavražděné nevlastní sestry Jany Zimmer.
Dr. Michael Düsing
Vedoucí Historické skupiny Eckertových škol
ve Freibergu